Láska na první dotek: Proč propadnete kouzlu Sphynxů, i když se vám na fotkách nelíbí

„Fuj, to je ošklivé!“ vs. Láska na první dotek: Proč Sphynxům propadnete, jakmile si je pochováte

Vypadá jako mimozemšťan. Jako oškubané kuře. Jako vrásčitý gremlin, kterého někdo zapomněl po půlnoci nakrmit. Přiznejme si to – pro většinu lidí není kanadský Sphynx láska na první pohled. Je to vizuální šok.

Když lidé, kteří toto plemeno neznají, vidí fotku nahé kočky, jejich reakce je často instinktivní: „Proboha, co se jí stalo?“ nebo upřímné „Fuj, na to bych nesáhl!“ Je v tom kus atavistického odporu – naše mozky jsou naprogramovány tak, že zdravé zvíře má mít srst. Absence chlupů v nás evokuje nemoc nebo něco nepřirozeného.

Ale pak se stane něco zvláštního. Moment zvratu. Okamžik, kdy vám majitel tu „vrásčitou příšerku“ vloží do náruče.

Hmatový paradox: Není to kůže, je to semiš

Většina lidí čeká, že dotek Sphynxe bude nepříjemný. Představují si lepkavou lidskou kůži nebo studený dotek plazů. Realita je ale tak šokujícím způsobem odlišná, že to mozek chvíli nepobírá.

Sphynxové totiž nejsou úplně holí. Jejich tělo pokrývá neviditelné chmýří. Hladit Sphynxe je jako hladit tu nejjemnější broskev, zahřátý semiš nebo luxusní samet. Je to zážitek, který je neuvěřitelně uklidňující a návykový. Vaše ruka, která se původně štítila, najednou nechce přestat. Vrásky, které na fotce vypadaly děsivě, jsou pod prsty měkké a poddajné.

Živý termofor, který vrní

Druhým faktorem, který okamžitě boří bariéry, je teplo. Protože nemají srst, která by izolovala jejich tělesné teplo směrem dovnitř, Sphynxové sálají jako malá kamínka.

Jejich tělesná teplota je sice stejná jako u jiných koček (kolem 38–39 °C), ale pro lidskou ruku je přímý kontakt s horkou kůží intenzivním zážitkem. V momentě, kdy si vás tato kočka vybere jako zdroj tepla a přitulí se k vám, roztaje i ta největší nedůvěra.

Věděli jste, že? Sphynxové jsou díky absenci srsti „kontaktní závisláci“. Neleží vedle vás. Leží na vás, pod vaší dekou, nebo vám sedí za krkem jako živý šál. Jejich potřeba fyzického kontaktu z nich dělá jedno z nejmazlivějších plemen na světě.

Ošklivé káčátko s povahou psa

Jakmile překonáte vizuální předsudky a podlehnete hmatovému kouzlu, dorazí vás jejich povaha. Sphynx není typická kočka, která vás ignoruje. Je to spíše kříženec mezi psem, opičkou a malým dítětem. Jsou zvědaví, nemotorní, upovídaní a všude vás následují.

Ten „mimozemšťan“, kterého jste se báli dotknout, vás najednou vítá u dveří, nosí vám hračky v tlamě a dívá se na vás těma obrovskýma očima s takovou oddaností, že na nějaké chlupy úplně zapomenete.

Závěr: Krása je v doteku

Říká se, že Sphynxe buď milujete, nebo nenávidíte. Pravdou ale je, že kategorie „nenávidím“ se většinou skládá z lidí, kteří si ho ještě nikdy nepochovali.

Až příště uvidíte tu „ošklivou nahou kočku“, zkuste zavřít oči a natáhnout ruku. Ucítíte horký samet, uslyšíte hlasité vrnění a dost možná zjistíte, že vaše definice roztomilosti se právě radikálně změnila. Protože Sphynxové možná nejsou králové krásy na pohlednicích, ale jsou absolutními mistry v získávání srdcí – dotekem.

A jak to máte vy? Byla to láska na první pohled, nebo až na první dotek?